„To jí nedáváte jíst, nebo co je to za bordel?“ Ten den jsem byla prostě k sežrání, jak mi to slušelo, a ne kde kým.
„To jí nedáváte jíst, nebo co je to za bordel?“ Ten den jsem byla prostě k sežrání, jak mi to slušelo, a ne kde kým.
Darovanému koni na zuby nehleď. Není myš jako myš. Za darovanou věc by měl každý pěkně poděkovat, a to i za takovou, o které ví, že mu bude úplně k ničemu. Mně dárek přinesl nejdříve smích a úžas. Večer se dostavila pořádná zlost.
…na bolení v krku, vykoupat psa v oleji a mnoho dalšího. Vše toto je v dnešním světě možné, jen málo kdo o tom ví. Bylinky a jejich síla se vrací, jsou mezi lidmi stále populárnější.
Anglický setr jménem Petunie trávil celý den přivázaný na řetězu u boudy v rohu zahrady. Jednou denně dostával jídlo a vodu. Nikdo ho nepohladil, neučesal, ani s ním nešel na vycházku ho nechat proběhnout.
Jedná se o dvě různé skupiny lidí, kteří se občas nesnáší, lezou si na nervy, nemůžou se vystát. Jedna skupina upřednostňuje psy a druhá kočky.
Jak se od sebe liší, nebo mají snad i něco společného? Zkusila jsem se zamyslet nad každou skupinou a jejími hlavními znaky.
…jak si zákazník snad myslel. Proč ti chlapi berou hned všechno dvojsmyslně? V salonu probereme s dlouholetými zákazníky všechno možné.
Venku bylo dusno, slunce pálilo a v salonu u stolu stál zpocený chlap, jen tak v trenýrkách. Zkrátka měl potřebu před stříháním si odložit své ošacení, a potom rozvěsit venku na plot.
Pokud by paní Jarka vynechala všechna sprostá slova ve větách, zbyly by jen samé holé věty, a někdy i jednoslovné. Nahradila jsem ty největší sprostá slova, neboť taková mluva by se nedala publikovat za bílého dne.
„Dobrý den, víte, mně je vám už od večera strašně zle. Chce se mi zvracet, bolí mě hlava, mám velké křeče v břiše, a dokonce mám i průjem. Prosím vás, kde tu máte záchod…
…kdyby to na mě přišlo, abych to stihla. Podívejte, jak se celá klepu,“ a natahuje ke mně ruce. V hlavě mi ihned bleskne, ježišimarjá, ta ženská má snad nějakou úplavici, nebo ještě něco horšího. No ještě abych to tak chytla, fuj.
Na první návštěvě to byl ten největší puntičkář, který kdy do salonu přišel. Při druhé návštěvě mám pro něj další přezdívku, a tou je hrubián a neurvalec.
„Jmenuje se Bambulka,“ oznámil příchozí pán. Na hlavě měl černý klobouk, dlouhý tmavý kabát sahající pod kolena, po stranách dvě velké kapsy. Na nohou lakýrky do špičky s kovovým podpatkem.
Z jedné kapsy vykukuje malá rozčepýřená hlava, uši sklopené dolů pod tíhou chlupů.
I já podlehla reklamě na černou knihu o krmivech – Kočky by kupovaly myši, a za sto sedmdesát korun jsem si ji koupila. Ne proto, abych se dozvěděla něco více o krmivech pro naše mazlíčky, ale hlavním důvodem byli mí zákazníci.
V sobotu ráno jsem jela na další školení. Hodně jsem se těšila, co nového se naučím, o co budu vědět více. Cestou na školení mi zvoní mobil v kabelce. Zadívám se na displej, kdo mi to tak brzo ráno může volat? Žádný můj zákazník, úplně nové číslo. Zvedám mobil a na druhé straně na mě někdo mluví cizí řečí, možná italsky. Vůbec nerozumím ani slovo, a tak telefon vrátím do kabelky.
Chlup, ať už psí či kočičí, se stává součástí našich jídelníčků, a i šatníku. Samozřejmě nechtěných, kdo by jedl psí chlupy, nebo si je lepil na oblečení jako módní doplněk. Zkrátka, kdo sdílí jednu domácnost se psem nebo kočkou, ten se tomu nevyhne.
Může se stát, že díky lásce ke psu, oblibě či trendu, některá lidská jména zaniknou. Rodiče nebudou chtít dát svému budoucímu dítěti právě tyto jména, neboť sousedův pes se takto jmenuje. Toto jméno měli vybrané už dříve, moc se jim líbilo, zkoušeli, jak bude znít, jak se hodí k příjmení, těšili se, ale bohužel už toto jméno nechtějí právě z tohoto důvodu.
Jména jim dal opravdu netradiční. První, které se narodilo venku, dostalo jméno Průkopník, další Snížek a poslední byla Sněhulka. Průkopníka si nechal doma, zbylá dvě prodal novým majitelům.
Je březen, jaro se pomaloučku, polehoučku začíná probouzet. Ptáci více zpívají, první vylíhnutá mláďata se hlásí na svět, na stromech se objevují první pučící pupeny, a také se blíží mé první ostříhání fenky před porodem štěňátek.
Tento psí zákazník dostává kapesné každé dva měsíce od paničky. Nechá se ostříhat a za zbytek peněz si vybere pamlsky, nebo novou hračku. Zkrátka to co mu padne do oka, či zavoní do nosu.