…jak si zákazník snad myslel. Proč ti chlapi berou hned všechno dvojsmyslně? V salonu probereme s dlouholetými zákazníky všechno možné.
Den předtím do mého auta na parkovišti nabouralo jiné. Stála jsem poslední v řadě a za mnou bylo na vyjetí od divadla z vedlejší ulice víc jak šest metrů. Zadní část auta přečnívala tak dvacet centimetrů z parkovacího místa. Poklidně si tam sedím, čekám na dceru a najednou rána. Pán rychle vyjížděl od divadla a nevybral zatáčku okolo mého auta.
Zde je, jak jsem vyprávěla, a tak každý může posoudit sám:
Tak sedím v autě na parkovišti a jsem poslední v řadě. Zadek mi tam trošku vykukoval. Čekala jsem na dceru, která stále nešla. Najednou z vedlejší ulice vyletí chlap a narve mi to přímo do toho zadku. To Vám byla rána, že jsem odletěla metr do ulice. Dost jsem se lekla a vyděšeně koukám okolo sebe, co to jako mělo být. Vidím už jen dodávku, která mizí v dáli.
Ihned vylezu z auta ven, abych se podívala, co se to stalo. U parkovacího automatu si v tu dobu kupoval lístek nějaký pán a volá na mě: „To vám byla rána co?“ „To teda byla,“ odpovím, „však mi ten chlap, jak do mě vlítnul, urval celou prdel. Tady mi to celý visí, no to snad není možný. A ještě ujel pryč!“ „Paní, nebojte se, támhle zaparkoval a jde za vámi, koukejte.“ Už ho vidím, tak ještě že tak.
Řidič z dodávky přijde a pozdraví. Jde se podívat na moje auto a říká: „Zadek si můžete zatřít barvou, ať to není tak vidět.“ Při tom mává rukama a předvádí natírání. Jsem rozčílená a ihned argumentuji: „Tak podívejte, měl jste tady dost místa a vy letíte jak blázen. Co já budu asi tak dělat? Jak pojedu asi domů?“
Z dáli vidím, jak přichází někdo další k autu. Je to jeho spolujezdec. Pozdraví a jde se podívat také na moje auto a říká: „Ty vole, tys jí tu prdel ale pěkně natrh.“ Potom se na mě oba dva podívají.
Všechny zákaznice, kterým jsem vypravovala, co se stalo, mě chápaly. Říkala jsem to rozhořčeně, ale trošku jsem to odlehčila nadsázkou. Však se mi přeci nic nestalo, jen autu. Každá z nich věděla, že se jednalo o auto, sem tam se usmály, přemýšlely o dané situaci, zanadávaly si.
Ten den jsem příběh vypravovala také jednomu zákazníkovi. Celou dobu se tomu smál, smíchy mu slzy kapaly, popadal se za břicho. Stále jsem to nechápala, co je na tom k smíchu, že mi někdo naboural auto. Až včera večer jsem to pochopila. Nyní vím proč, po celou dobu vypravování byl k neudržení, jak se smál. Auto si snad z příběhu jednoduše odmyslel.
Auto mám nyní v opravě a čekám, až mu tu natrhlou prdel spraví.