Salon se nachází v údolí, kterým protéká malý potok. Pramení v nedalekém lese. Potůček protéká zahradami za domy, kde ho nikdo nevidí. U salonu je mostek přes potok, vede zde zkratka pro pěší, hned pod okny salonu. Pokud je sucho, tak v potoce není pro psy žádné osvěžení. Teče málo vody, která jen tak, aby se neřeklo, občas líně zabublá, sem tam zašplouchá. S oblibou pejsci navštěvují tento potůček. Pokud do něj psi zavítají, když jdou z domu vykoupaní před stříháním, je zle. Nezbývá než takového osvěženého psa vykoupat znovu. Někdy stačí umýt jen nohy, ale pokud se ve vodě rozvalí blaženě na břicho, aby se řádně ochladil, koupe se pes celý. Jakmile odchází ze salonu upravený a má chuť smočit se, tak to už není moje starost, ale majitele. Zda ho nechá hupsnout do vody či ne.

Budou tomu už tři roky. Hodně pršelo, nespočet přívalových dešťů a les už nestačil zachytit vodu. Potok byl hodně rozvodněný, voda hučela a přinášela s sebou všechno možné. Ani nevím, kde všechny ty věci vzala. Od menších věcí, jako byly klacky, plastové láhve, odpadky až po větší. Připlavaly dvoje dveře od skříně, klády, barely. Postupně jak je voda přinášela, jsem je vytahovala na břeh, neboť pod mostkem se zasekly a za chvíli by všichni v údolí plavali jako myši.

V salonu jsem dokončovala stříhání, když tu slyším zvláštní rány a bouchání. To asi soused něco stěhuje, pomyslím si. Rány jsou stále silnější a silnější. Nyní se již dá poznat, že přichází směrem od potoku. Vyjdu se podívat ven, co se to tam vlastně děje. Kdo to bouchá, proč není v tomto počasí radši doma? A co nevidím. V potoce pod mostkem je zaseknutá postel i s matracemi. Voda nemůže odtékat dál. Ihned volám hasiče, kterým objasním celou situaci. Do pěti minut jsou u salonu, postel s velkými obtížemi vytáhli. Společně ji naložili i s dveřmi od skříní. Zajímavé na tom je, že nikomu žádné dveře a ani postel nechyběla. Možná se jich chtěl jen někdo chytře zbavit. Neštěstí bylo zažehnáno.

Čekám na dalšího zákazníka a doufám, že přijede autem a pes bude suchý a čistý. To jsem si ale jen myslela, lépe řečeno přála. Zvoní mi mobil, to se určitě zákazník někde v tom psím počasí zpozdí, pomyslím si. Omyl, bude tu velmi rychle, jak velká voda. Nic jsem nechápala z toho, co mi pán říkal. Udělám tedy to, co jsem porozuměla, i když je to nějaké divné. Mám vzít tyč, nebo nějaké koště a vyběhnout ven k potoku. Čekat na jeho psa, že prý ho vzala velká voda. Asi byl někde slavit, tak to má v hlavě popletené, říkám si, ale co když ne. Potok dnes přinesl opravdu plno netradičních věcí, co by člověka ani nenapadlo. Vždyť protéká tak pět set metrů mezi domy a dál pak už je les.

Obuji si holiny, chytnu do ruky smeták, který mám na zametání chlupů. Vyběhnu rychle ven k potoku, který hučí a kalná voda se valí. Voda nese vše, co jí stálo v cestě. Pes nikde, zato přibíhá majitel celý mokrý a zpocený zároveň. Sotva popadá dech, jak se mi snaží vysvětlit, co se stalo. Prý jeho pes uviděl něco v potoce, co ho zaujalo, a bez rozmyslu tam skočil. Silný proud vody strhl psa s sebou. Po chvilce se z dáli ozval psí štěkot. Na dohled od salonu se psovi podařilo zachytit o prkno, které se zaseklo napříč. Snažil se vyškrábat ven z potoka a pán mu běžel také na pomoc. Podařilo se, pán se vrací a v náručí nese zachráněného hafíka. Celý šťastný volá: „to je můj plaváček, můj plaváček, připlaval po potoce!“ Já sama jsem byla ráda, že to takto dopadlo. Zaprvé nevím, jak bych smetákem lovila psa, zadruhé mohl se utopit a zatřetí jsme ho vůbec nemuseli ani v té valící se vodě uvidět. Pak už následovala teplá koupel, vyčištění uší, očí a stříhání. Na potok pes nezanevřel, asi to byl pro něj pořádný adrenalin.