Smutný příběh se šťastným koncem, který ležel dva roky napsaný v šuplíku. Může klidně potkat každého majitele pejska.
V noci slyším podivné zvuky, které vydával spící pes na chodbě. Otevřu dveře a chodba plná krve. Jak z nejhoršího hororu. Rčení „co tě nezabije, to tě posílí,“ opravdu funguje.

Vždyť necelé polovině zákazníků tak zapáchá z mordy, že budu muset asi začít vybírat příplatky za práci v zamořeném prostředí. A takový nečekaný polibek, tak ten nestojí opravdu za nic.

Pes byl na stole ani ne pět minut, když se najednou v silných křečích svalil na bok. Cukal sebou, mlátil o střihačský stůl a postupně mu začínal modrat jazyk. Říkala jsem si, že to snad není možné, ještě aby mi tu na stole umřel.

Proč nesaje krev jen jelenům, když název mluví za vše? Snad proto, že by rád ochutnal mojí krev a ještě raději krev mého psa. Máme ji snad chutnější? Nebo v čem je vlastně ten doslova zakopaný pes.
Kloš jelení je vlastně létající klíště, které si Vás doslova oblíbí.

„Tady máte blechu.“ „No dovolte, jak můžu mít blechu?“ „Ne vy, ale Vaše Betynka, a pěkně tlustou.“
Vajíčko, larva, kukla a dospělá blecha, kterou zná každý majitel psa i kočky. Možná se s ní osobně nikdy nesetkal, ale určitě o ní slyšel. Je to nevítaný host, který se dokáže vetřít do přízně psího či kočičího kožíšku.

Je kolikrát až neuvěřitelné, jaké předměty dokáže pes pozřít. Nejčastějšími předměty bývají kameny, různé části hraček, igelitové sáčky, mobil, boty a mnoho dalších podivných věcí. Majitelé chtějí také dopřát svému psu kosti. Když už, tak by to měly být například telecí, nebo vepřová kolena, tedy kosti, které pes nerozkouše, jen ohlodá a pak si s nimi hraje. V žádném případě nejsou vhodné kosti králičí a drůbeží, kde úlomky mohou způsobit zdravotní komplikace.

Prázdniny nám končí a s nimi i pomalu končí velký problém s osinami u psů. Počátkem zimy na něj úplně zapomeneme, jen ještě musíme všichni chvilku vydržet. Po procházce na louce, nebo v parku zkontrolujte pejskům hlavně tlapky. Osina dokáže způsobit obzvláště velký problém, i když je tak malinká.

V zimě, když leží všude bílá pokrývka, je pes celý nesvůj, kde je jeho pochoutka, doplněk stravy, čistič střev. Nebo je mu to úplně jedno a na trávu si nevzpomene? Názor většiny veterinářů je, že pes žere trávu, když mu v krmivu chybí hrubá vláknina. Ta je rostlinného původu a funguje jako kartáč na střeva. Pokud ji pes nemá, trpí zácpou, a má různé nemoci střev. Proč tedy pes v zimě tento doplněk stravy nevyhledává? Sníh přeci neleží celou zimu, a když už, proč nehrabe jako srnka, aby ulevil své zácpě a nějakou trávu si našel. Není snad čerstvá, sytě zelená? Jeho majitel určitě krmí stejným krmivem, ať je zima, nebo léto. Další názor je takový, že pes žere trávu při překyseleném žaludku, aby se mu lépe zvracelo, hlavně ostrou. Znamená to snad, že se žaludek překyseluje, jen když je všude dostatek trávy? Většina psů v zimním období trávu nežere.

Na Slovensku jsem se zúčastnila školení canisterapie. Slovo caviaterapie a to, čím se zabývá, jsem slyšela úplně poprvé ve svém životě. Možná i mnozí z vás. Zvířata dokážou pomoci pacientům při různých zdravotních problémech, dětem s poruchami učení, se soustředěním, se zapojením do kolektivu atd.