Smutný příběh se šťastným koncem, který ležel dva roky napsaný v šuplíku. Může klidně potkat každého majitele pejska.
V noci slyším podivné zvuky, které vydával spící pes na chodbě. Otevřu dveře a chodba plná krve. Jak z nejhoršího hororu. Rčení „co tě nezabije, to tě posílí,“ opravdu funguje.
„To jí nedáváte jíst, nebo co je to za bordel?“ Ten den jsem byla prostě k sežrání, jak mi to slušelo, a ne kde kým.
Darovanému koni na zuby nehleď. Není myš jako myš. Za darovanou věc by měl každý pěkně poděkovat, a to i za takovou, o které ví, že mu bude úplně k ničemu. Mně dárek přinesl nejdříve smích a úžas. Večer se dostavila pořádná zlost.
…na bolení v krku, vykoupat psa v oleji a mnoho dalšího. Vše toto je v dnešním světě možné, jen málo kdo o tom ví. Bylinky a jejich síla se vrací, jsou mezi lidmi stále populárnější.
Vždyť necelé polovině zákazníků tak zapáchá z mordy, že budu muset asi začít vybírat příplatky za práci v zamořeném prostředí. A takový nečekaný polibek, tak ten nestojí opravdu za nic.
Anglický setr jménem Petunie trávil celý den přivázaný na řetězu u boudy v rohu zahrady. Jednou denně dostával jídlo a vodu. Nikdo ho nepohladil, neučesal, ani s ním nešel na vycházku ho nechat proběhnout.
Jedná se o dvě různé skupiny lidí, kteří se občas nesnáší, lezou si na nervy, nemůžou se vystát. Jedna skupina upřednostňuje psy a druhá kočky.
Jak se od sebe liší, nebo mají snad i něco společného? Zkusila jsem se zamyslet nad každou skupinou a jejími hlavními znaky.
Pes byl na stole ani ne pět minut, když se najednou v silných křečích svalil na bok. Cukal sebou, mlátil o střihačský stůl a postupně mu začínal modrat jazyk. Říkala jsem si, že to snad není možné, ještě aby mi tu na stole umřel.
Proč nesaje krev jen jelenům, když název mluví za vše? Snad proto, že by rád ochutnal mojí krev a ještě raději krev mého psa. Máme ji snad chutnější? Nebo v čem je vlastně ten doslova zakopaný pes.
Kloš jelení je vlastně létající klíště, které si Vás doslova oblíbí.
…jak si zákazník snad myslel. Proč ti chlapi berou hned všechno dvojsmyslně? V salonu probereme s dlouholetými zákazníky všechno možné.
Venku bylo dusno, slunce pálilo a v salonu u stolu stál zpocený chlap, jen tak v trenýrkách. Zkrátka měl potřebu před stříháním si odložit své ošacení, a potom rozvěsit venku na plot.
Pokud by paní Jarka vynechala všechna sprostá slova ve větách, zbyly by jen samé holé věty, a někdy i jednoslovné. Nahradila jsem ty největší sprostá slova, neboť taková mluva by se nedala publikovat za bílého dne.
„Dobrý den, víte, mně je vám už od večera strašně zle. Chce se mi zvracet, bolí mě hlava, mám velké křeče v břiše, a dokonce mám i průjem. Prosím vás, kde tu máte záchod…
…kdyby to na mě přišlo, abych to stihla. Podívejte, jak se celá klepu,“ a natahuje ke mně ruce. V hlavě mi ihned bleskne, ježišimarjá, ta ženská má snad nějakou úplavici, nebo ještě něco horšího. No ještě abych to tak chytla, fuj.
Na první návštěvě to byl ten největší puntičkář, který kdy do salonu přišel. Při druhé návštěvě mám pro něj další přezdívku, a tou je hrubián a neurvalec.
„Jmenuje se Bambulka,“ oznámil příchozí pán. Na hlavě měl černý klobouk, dlouhý tmavý kabát sahající pod kolena, po stranách dvě velké kapsy. Na nohou lakýrky do špičky s kovovým podpatkem.
Z jedné kapsy vykukuje malá rozčepýřená hlava, uši sklopené dolů pod tíhou chlupů.
I já podlehla reklamě na černou knihu o krmivech – Kočky by kupovaly myši, a za sto sedmdesát korun jsem si ji koupila. Ne proto, abych se dozvěděla něco více o krmivech pro naše mazlíčky, ale hlavním důvodem byli mí zákazníci.
V sobotu ráno jsem jela na další školení. Hodně jsem se těšila, co nového se naučím, o co budu vědět více. Cestou na školení mi zvoní mobil v kabelce. Zadívám se na displej, kdo mi to tak brzo ráno může volat? Žádný můj zákazník, úplně nové číslo. Zvedám mobil a na druhé straně na mě někdo mluví cizí řečí, možná italsky. Vůbec nerozumím ani slovo, a tak telefon vrátím do kabelky.
Nejnovější komentáře